zpět na úvodní stránku
<<< březen
2018
květen >>>

2. dubna

Proboha! (Religulous, 2008)

Bill Maher: „Když dáte dohromady všechny svaté, a pak ti andělé, archandělé a supermega andělé, a taky Boha otce a syna a ducha svatého, matku boží... Najednou se to přestává tvářit až jako monoteistické náboženství.“

křesťan: „Chápu, jako že máme minibohy. On to totiž kdekdo nechápe. Vy se o to asi moc nezajímáte, ale tady v Itálii udělali anketu. Lidí se ptali: ‚K jakým svatým se modlíte v době krize?‘ Víte vy, kdo skončil jako šestý? Ježíš Kristus.“

poznámka: To mi připomíná historku, jak se Charlie Chaplin pod svým rodným jménem přihlásil do soutěže o nejlepšího imitátora Charlie Chaplina. Mnoho zdrojů uvádí, že skončil jako druhý. Pravdou ovšem je, že se nedostal ani do finále.

   

žid: „Po celá staletí utvořili rabíni celou sestavu zákazů, aby se na den odpočinku uchránili: Nepoužívat elektřinu, nesmět řídit… O šábesu se nesmí provádět 39 zcela konkrétních úkonů. Například rozdělat oheň, sázet, ani orat se nesmí, dále uvázat uzel, rozvázat uzel, stavět a na druhé straně ani bourat.“

Bill Maher: „Ovšem obcházet všechny zákazy za pomoci různých uděláte je košér?“

žid: „Ovšem. Pokud neomylný zákonodárce nechá v zákoně mezeru, proč tak učinil? Aby byla v případě potřeby využita.“

poznámka: Pochopil jsem, že židovství není víra, ale životní styl.

   

psycholog: „To, co je či není na náboženství šílené, závisí na naší definici šílenství. Řekneme-li, že ten, kdo slyší v hlavě hlasy, je psychicky narušený, pak kdokoli, kdo slyší hlas boží, je šílený.“

Bill Maher: „V podstatě by se dalo říct, že Ježíš byl cvok. Mojžíš všechny nechal dole a šel na horu pro desatero a mluvil s Bohem prostřednictvím hořícího keře. To je přece na hlavu.“

psycholog: „Kdo ví, v té době ještě nebylo CTčko.“

3. dubna

Jsem v jiné „fázi“ herectví. Dopracoval jsem se k ní logickým vývojem a jsem tomu rád. Je to herectví mnohem volnější, zábavnější, inspirativní, tvořivější… Ale objevuji, že má i záporné stránky. Nutnost absolutní koncentrace a soustředění. Soustředil jsem se samozřejmě vždycky, bez toho to ani nikdy nešlo, ale dnes cítím, že bez toho nelze svobodně „být“.

6. dubna

Při Dorianovi Grayovi se ve mně na jevišti v jednom okamžiku pravidelně perou tři věci. 1) filozofie hereckého přístupu, 2) profesní odpovědnost a za 3) přátelství ke kolegovi.
bod 1) Vždycky mě učili, že při rvačce na jevišti se nejvíce nadře nikoli ten, kdo „bije“, ale ten, kdo „je bitý“. A je to logické, ten kdo „bije“ dává impulzy a musí dávat pozor, aby jimi neublížil svému kolegovi. Naopak, ten kdo „je bitý“ musí impulzy přesně zpracovávat a dohrát jejich naznačenou sílu. A zároveň se musí neustále kontrolovat kde je, jak je, co dělá a co musí udělat, aby to vypadalo, jako že je bitý a neublížil si. V Dorianovi je okamžik, kdy „jsem bitý“ a nemám přitom jistotu sebe sama, abych si neublížil. Kolega mnou cloumá a mlátí jak s hadrovou panenkou a já nemám šanci uhlídat, co se semnou děje. Ve stejném okamžiku během zkoušek už nastaly dva mé úrazy.
bod 2) Vím, že tato situace v inscenaci musí být. Existuje způsob, jak to udělat jinak, ale nikdy to nebude ten nejlepší efekt. Je tedy nutné, to svému kolegovi jasně říct, aby se mi další úrazy nestaly, protože to je jeho vinnou. Nedává impulzy, ale vážně mnou hází.
A to je bod 3) Jak má svému příteli v hlavní roli říct, že hraje nekolegiálně, když si to on nemyslí a v jiných situacích je to v pohodě? Jak mu říct, že je v křeči, když to sám necítí a nikdy si to proto nepřizná? A jak mu říct, že s ním takhle hrát nechci, protože mám strach, aby se mi něco kvůli němu nestalo, když on se „nahecuje“ a režisérovi to vyhovuje? A navíc po poslední generálce? Den před premiérou, když jsem si dosud nestěžoval?

9. dubna

Význam vyřčeného slova se často podceňuje. Vím, že někdy stačí jen jedno špatné slovo, aby člověk ztratil kamaráda. Ale pak nestačí ani sto dobrých, aby toho kamaráda opět získal. A přesně tohle se mi dnes stalo. Stačilo jedno slovo, aby můj kamarád ztratil kamaráda. A vím, že mi nebude stačit ani sto jeho dobrých slov, aby svého kamaráda zase získal.

11. dubna

Je to zvláštní. Skončilo mi jedno kamarádství a mně se báječně ulevilo. Ono nebylo zas tak velkolepé, ale vřelé a upřímné ano. Jen jsem si musel věčně dávat pozor na to, co říkám, jak to říkám, co dělám, abych ho náhodou nenaštval… Tak bylo to opravdu tak upřímné kamarádství?

12. dubna

Svoboda neznamená tolerovat zlo a demokracie neznamená polemizovat se zlem. Co se stane, když se lež stane stejně rovnocenný partnerem k pravdě? Sleduji, že už se tak děje...

16. dubna

Stále nemohu vyrovnat s informací, že na světě je v tuto chvíli kolem 10 miliard vyrobených a funkčních aut. Tedy víc jak jedno auto na každého člověka na planetě. Hrůznost navíc podtrhuje fakt, že po celém světě existují skladiště nově vyrobených aut, která si nikdo nikdy nekoupí. Miliony nově vyrobených, odložených, neprodaných aut, které nikdy na silnice nevyjedou. To proto, že automobilový průmysl i v době jakékoli krize vyrábí pořad dál a nesmí se zastavit. Kdyby ano, nejen že by prudce stoupl problém s nezaměstnaností ve světě, ale v krizi by se náhle ocitl i hutní a strojní průmysl, což si nemůže lidstvo dovolit. Klesl by nám blahobyt. A tak tam na těch letištních plochách, odkladištích a pouštích rezne monument lidské stupidity a hamižnosti. Mám dojem, že se katastrofa neblíží, už je. Je 52 minut po půlnoci, ale my se chlácholíme, že je za 8 minut dvanáct. Zapomněli jsme totiž přeřídit na letní čas...

17. dubna

Protože mi ta auta vážně nedají spát, začal jsem o tom zjišťovat víc. Někteří to vnímají jako velký problém, jiní o tom hovoří jako o konspirační teorii...

Vladimir Vysockij: „...pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš. / Jistě že ve světě nakonec zvítězí pravda, / ale až dokáže to, co dokáže lež...“

Naše planeta je taková Petriho miska, na níž se vyseté kolonie mikroorganismů vymkly kontrole.

20. dubna

Za poslední čtyři dny se mě několik lidí zeptalo, jak to, že se pořád tak usmívám. Prvnímu jsem řekl, že si to ani neuvědomuju, takže nevím. Druhému jsem prohlásil, že mám patrně jen pěkný den. Třetímu jsem se smál do očí, protože jsem nevěděl, co říct. Včera mi bylo hloupé znovu přemýšlet nad nějakou odpovědí a dnes jsem prohlásil, že se směju, abych naštval všechny, co se mračí. Ale asi se usmívám proto, že jsem šťastný. Mám pocit, že to není v dnešní době pro mnoho lidí pochopitelný důvod.

21. dubna

Když se tak dívám na dnešní fotky z Pohádkového čtení na schodech, začínám tomu malému Vokůrčátku docela závidět.

22. dubna

V Dorianu Grayovi čteme z knihy. Je to vyrobené ze staré knížky z divadelního skladu rekvizit. Má to prakticky jen obal knihy, vevnitř je vlepený polystyren se zabudovaným světlem na baterku, spínač a pár zbytků z původních listů, aby to vyvolávalo dojem celé knihy. Postava Allana o ní říká: „Je to zhoubná kniha!“ V té „mé“ se dá na poslední dochované straně 30 dočíst:
„Francouzský historik umění Hippolyte Taine (1828 - 1893) vyprávěl o americkém vojákovi, který vystřelil na herce hrajícího Othella, ve chvíli, kdy Othello škrtil Desdemonu, a řekl při tom: ‚Aby nikdo neřekl, že zlý černoch škrtil před mýma očima bílou ženu.‘ Tragičtější případ píše polská kronika ze 17. století: polští vojáci byli za války s Rakouskem v divadle, kde se hrál kus zobrazující vítězství nad Rakušáky. Podle děje se na jevišti objevili zajatci. Vojáci začali žádat jejich popravu, a když jejich požadavku nebylo vyhověno, začali hned pálit do herců, kteří na neštěstí zajatce hráli, a několik jich zabili.“

24. dubna

Mám rád nevšední experimenty, které o nás lidech často prozradí víc, než bychom chtěli. Například „Aschův experiment“, nebo Stanley Milgram a řada jeho zajímavých i kontroverzních experimentů, či klasika jako je „stampfordský vězeňský experiment“. Překvapil mě nenápadný experiment z roku 1972. Americký psycholog David Rosenhan chtěl vyzkoušet neomylnost svých kolegů. Sedm dobrovolníků včetně jeho samotného se nechalo zavřít do různých blázinců po celých Spojených státech s tím, že slyší v hlavě hlasy. Všem osmi bylo ihned vyhověno. Sedmi byla diagnostikována schizofrenie a jednomu byla určena bipolární afetivní porucha. Ihned po uzavření na psychiatrii všichni ošetřujícím lékařům oznámili, že už žádné hlasy neslyší a všechno je v pořádku. Aby byli opět propuštěni z léčby, museli všichni dát za pravdu psychiatrům a předstírat, že se jejich stav zlepšuje. První odešel po sedmi dnech, ten poslední po 52 dnech. Na základě tohoto experimentu vznikla kniha Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch, zkráceně DSM, podle kterého se dodnes diagnostikuje i u nás. Prošel řadou změn a přepracování, naposledy v květnu 2013. Tak třeba: jak dlouho je „normální“ truchlit po mrtvém partnerovi. V roce 1980 to byl maximálně rok. Pokud někdo truchlil déle, byla doporučena hospitalizace a nasazeny léky. V roce 1994 byla hranice „povoleného truchlení“ posunuta na dva měsíce. Pokud smutek nepřestal, truchlící byl ihned poslán do psychiatrické péče a léčen patřičnými medikamenty. Od roku 2013 se v případě nadměrného truchlení farmaceutické léky nasazují už po 14 dnech od úmrtí partnera...

25. dubna

Když se řekne „Vánoce“, na každého dýchne podobná atmosféra: zima, sníh, dlouhé noci, chladno, šála, rukavice, sněhulák etc... Je těžké proto pochopit, že když to stejné slovo řeknete Australanovi, vybaví se mu přesně opačný pocit: vedro, dusno, parno, tričko a plavky.

26. dubna

Na inscenaci Obraz Doriana Graye mě nejvíc baví přestávka. Nic proti inscenaci, ale o přestávce se sejde naše svatá trojice divadelních bardů (Eva Kaplerová, Táňa Schottnerová a Zdeněk Dryšl) a začnou si povídat. Je opravdu sranda. Když jsem jim to řekl, všichni tak trochu zvážněli:

Táňa: „To je fakt. Tady se děly kdysi věci.“

Zdeněk: „A dokonce jsou některý ještě dneska nepublikovatelný.“

Eva: (potutelný smích) „Co to říkáš? Co si o nás ten chudák Zdeneček teď pomyslí?“

Zdeněk: „No co, co, co? Jenom to, co je pravda.“

Eva: (potutelný a upřímný smích)

Táňa: „My jsme si totiž kdysi vždycky všichni společně v souboru všechno řekli a byla sranda. Ale dneska?“

Zdeněk: „Dneska si to ti mladí píšou esemeskama...“

Táňa: „Kde žiješ, prosim tě? Dneska si píšou emajly nebo mesindžery.“

Eva: „No tak vidíš, třeba se možná baví a smějou doma. Sami.“

Zdeněk: „Je to tak, Zdenečku, z divadla vymizela sranda.“

Táňa: „Ale ono je taky dost možný, že my už jsme mimo tu srandu.“

Eva: „No, já myslím, že jsme spíš už jenom pro srandu.“

27. dubna

Můj kolega hraje na 153%. Je neuvěřitelné to jeho nasazení a verva s jakou se pouští hlava nehlava do každé repliky i akce. Jsou okamžiky, kdy se musím hodně hlídat, aby mi něco neudělal. Měl bych mu říct, ať ubere, protože méně je v jeho případě více. Ale jak? Jak, když si myslí, že tohle je „to pravé herectví“ a mou připomínku proto nikdy nepochopí?

28. dubna

Dopadla na mě tíž mého dobře míněného skutku a některých skutků předešlých. Vím, že budu po zásluze potrestán. A nespravedlivě. V roce 2020 se mnou HDJ patrně právě proto nepodepíše trvalou smlouvu. Třeba jen pro nepotřebnost. A nic se nestane... budu si za to moci sám. Pořad pojmenovávám jeden jediný problém, který náš ředitel nechce vidět, a tak ho podceňuje. Až mi jednoho dne bude muset ve skrytu své duše dát za pravdu, už bude možná dost pozdě a kroky učiněné proti mně nebude možné vzít zpět. To proto, aby si zachoval „ředitelskou důstojnost“. I přesto, že by pak šlo vše napravit prostou omluvou a jakousi případnou „rehabilitací“. Ale na to asi sílu nikdo mít nebude... Dnes jsem proto vyhořel a rezignoval na jakoukoli další aktivní pomoc pro opravu vnitřních problémů našeho divadla. Teď musím jen čekat, až to praskne samo. Snad potom bude síla zase vše rychle opravit. Náš ředitel je na 99% nejlepší ředitel, co znám a výčet jeho zásluh nejsem schopen vyjmenovat, protože je toho tolik, že bych jistě na mnoho z nich zapomněl. Jen to 1% je jeho neochota vidět vnitřní problém v divadle, a tak si ho nepřiznává a podceňuje ho. Nikdo není dokonalý, a přitom, tenhle ředitel by klidně dokonalý mohl být, kdyby si sundal „ředitelskou důstojnost“...

29. dubna

168 hodin (0:15)- Plastic People of the Universe (Plastová planeta)
Jsou chvíle, kdy se stydím a nechci být člověkem.

<<< březen
květen >>>