Nevědí, proč žít. Nevědí, proč zemřít.

     Nenalézají cestu žít, nakonec ani cestu zemřít.

     Nevědí, co chtějí. Vlastně nechtějí nic.

     "Je pouze jeden způsob, jak mít všechno. Nechtít nic."

     V rámci předvánočního kulturnění jsme se školou šli na hru Norway.today. Nikdo netušil, o čem to bude. Vlastně ani já bych to netušila, kdyby se mě včera babička nezeptala, o čem to vlastně je... Zahanbeně jsem musela přiznat, že nevím, a hned, jak jsem přišla domů, prohledala jsem internet. 

     Docela mě překvapilo, co nám v tomhle "pohodovém" předvánočním čase servírují.

     "Ahoj lidi. Jmenuju se Julie a chci se zabít. Půjde někdo se mnou?" 

     Na chatroomu se sejdou dva lidé, kteří chtějí skončit se životem, Julie a August. Jména dvou letních měsíců kontrastují s chladem okolo i v nich. Svou smrt jedou uskutečnit do Norska skokem do fjordu.

     Co si povídají lidé, kteří se spolu vidí první noc v životě a vlastně... vlastně i poslední.

     Oba se sbližují, společně se snaží dopracovat toho, co vlastně chtějí. Nebo co nechtějí. Stále zápasí se svými pocity, s divadlem, které hrají sami před sebou, s klamáním svého vědomí. Julie s sebou vzala kameru, aby něco zanechali svým příbuzným. Do kamery se snaží vysvětlit příčiny svého rozhodnutí. Jenže stále se jim nedaří, vždycky musí uznat, že to, co řekli, bylo jenom divadýlko na city, ale ten správný důvod, proč zemřít, stále hledají. Své rozhodnutí zdůvodňují ne ostatním, ale sami sobě. 

     A jak to končí? Uvědomí si, že spolu jsou šťastní, a od svého záměru upustí. Happyend.

     Bohužel, tahle hra má svůj reálný základ. V roce 2000 se takto opravdu na internetu sešli dva mladí lidé, kteří se rozhodli ukončit svůj život. Ovšem oni tak doopravdy učinili.

     Hra má ale kromě motivu sebevraždy ještě jednu rovinu. Komunikaci po internetu.

     To mě samozřejmě zaujalo. 

     August s Julií se sejdou na chatroomu. Přes internet si naplánují celou svou akci. Pokud se psané chatování přečte, udeří jak facka svou absurdností i přesmajlíkovaností.

     Ve chvíli, kdy se chtějí pomilovat, si jenom popisují, co by dělali. "Teď jsem ti dala ruku na vnitřní stranu stehna." 

     City se nahrazují smajlíky.

     Internet je hezká věc, ale reálnou komunikaci nenahradí.

     Tak jen, abychom jí byli vůbec ještě schopní...

zapsal: ngvadi