• autor, režisér, architekt, scénograf, hudebník
• narodil se 23. června 1964 v Praze
• jako čtyřletý chlapec odešel s rodiči do Švýcarska
• v Curychu vystudoval architekturu
• žije v Curychu, střídavě v Paříži, pracuje v divadlech v nejrůznějších německých městech
• natáčí filmy
• se svými přáteli zakládá v roce 1995 architektonický ateliér W 34, v němž se věnuje převážně tvorbě moderního obytného prostoru

• začíná spolupracovat s tzv. kamennými divadly, v roce 2002 má v Hannoveru premiéru inscenace Futur de Luxe
• 2002 Tattoo, první tvůrčí spolupráce se svou manželkou Réjane Desvignes v divadle v Düsseldorfu
• téhož roku ve vídeňském Burgtheatru premiéra hry amerického autora Neila LaBute Podstata věci
• Igor Bauersima jako režisér, scénograf a autor scénické hudby slaví s touto inscenací úspěch na vysoce prestižních slavnostních hrách v Salcburku při prvním ročníku tzv. divadelních projektů mladých“ 
• 2003 v divadle v Hannoveru premiéra Dantonovy smrti, kterou podle Georga Büchnera Igor Bauersima autorsky přepracoval a nastudoval, inscenace měla velký úspěch
• 2004 Bauersima jako autor, režisér a scénograf vytváří ve vídeňském Burgtheatru inscenaci Bérenice de Moliére jako první část zamýšlené trilogie 1670 (inscenace se s úspěchem hraje dodnes), na ni navazuje druhý díl volně propojené trilogie Lucie de Beaaune (ve spolupráci s Réjane Desvignes), premiérovaný v roce 2006 v Curychu
• v roce 2006 uvádí autor, režisér a výtvarník Bauersima rovněž s mimořádným úspěchem ve vídeňském Burgtheatru svou (zatím) nejnovější hru Bulvár Sevastopol, (opět ve spolupráci s Réjane Desvignes)

Mojmír Weiman

     Psaní pro divadlo pro mne není cíl sám o sobě, ale krok na cestě k uvedení hry. Bez perspektivy její realizace bych patrně nikdy nic nenapsal.Dříve jsem připravoval hry v dobrodružných podmínkách studiových scén bez toho, že bych věděl, jestli je někdo na naši práci zvědavý. Dnes jsem rád, že mohu pracovat v podmínkách velkého stálého divadla a mám jistotu.

(před premiérou Bérenice v Burgtheatru)

     Ideální je, když režisér a autor se vzájemně inspirují. To je ale možné jen tehdy, když režisér je od počátku přítomen při vzniku hry. A nejlépe se toho dosáhne, když režisér a autor jsou jedna osoba. … Ve filmu je spoluautorství zcela normální.

kdo je vlastně igor bauersima

     Vídeňský divadelní publicista Joachim Lux charakterizoval Igora Bauersimu následujícím způsobem:
"...cizinec v divadle, protože nepatří k žádné škole, cizinec v životě, protože nemá vlast, narodil se v Československu, žije ve Švýcarsku a souběžně v Paříži, pracuje v divadlech v různých německých městech, věnuje se divadlu, filmu, literatuře, architektuře, hudbě..."

     Mnohostrannost tvůrčích zájmů je pro Igora Bauersimu výhodou, ale současně také svého druhu nechtěnou překážkou. Je všestranný, jeho pohled není omezen úzkým „profesním“ záběrem, ale na druhé straně se vymyká jakémukoli škatulkování, je prostě svůj a jedinečný. Ve své divadelní tvorbě nejraději režíruje své vlastní texty, ke kterým také vytváří výpravu, případně i hudbu a nebo alespoň realizuje takové texty, k nimž má hluboký vztah ke kterým přistupuje nikoli jako k pasivním objektům svých režií, ale jako k inspiračním zdrojům. To byl případ hry současné superstar americké dramatiky Neila LaBute Podstata věci, jejíž realizace ve Vídni a následně v Salcburku znamenala pro Bauersimu první opravdu mimořádný úspěch na velké světové scéně.

     Pro charakteristiku divadelního tvůrce Igora Bauersimy jsou symptomatické jeho dva projekty, jež vytvořil v posledních letech pro vídeňský Burgtheater. Bérenice podle Moliéra vychází z historické skutečnosti. V roce 1670 psali tehdy nekorunovaný král francouzské dramatiky Pierre Corneille a mladý, vysoce ambiciózní dramatik Jean Racine tragedii na identický antický motiv. Mezi dramatiky dojde ke sporu, a protože jsme ve Francii, je nutné za vším „cherchez la femme“, hledat ženu, a do sporu se zapletl třetí divadelní velikán oněch dob - Moliére.

     Bulvár Sevastopol je svázán s Bauersimovým emigrantským původem. Skupina přistěhovalců z východní Evropy slaví pravoslavné Vánoce tam, kde je spojily jejich osudy, někde v bytě na vídeňském předměstí.V názvu se ovšem připomíná Sevastopol, pyšné krymské lázeňské sídlo carské rodiny a současně také pařížský bulvár vybudovaný v dobách Napoleona III.

     Provokativní propojování nejrůznějších, mnohdy zcela disparátních prvků, úzké propojení autorského záměru a scénické realizace, to jsou jedny z charakteristických rysů mimořádného zjevu dramatiky a divadla počátku 21. století, jakým je syn českých rodičů ve Švýcarsku, Igor Bauersima.

Mojmír Weimann

Igor Bauersima - vkusný švýcarský architekt na jevišti

     Igor Bauersima psal norway.today  v roce 2000 na objednávku Dusseldorfské činohry. Rok na to jsme inscenaci této hry, kterou si autor sám režíroval,  pozvali do Prahy na Pražský divadelní festival německého jazyka. (A dva roky na to se norway.today stala nejhranější hrou v německých divadlech!)  Asi jsem to tak trochu způsobil já, coby jeden z dramaturgů tohoto festivalu, neboť ta hra mne uhranula. Byla to doba, kdy v Německu vrcholila vlna coolness dramatiky, ve které se autoři s jakousi radostnou depresivností předháněli v líčení odvrácených stránek života. Byly a jsou to mnohdy hry skvělé, ale k srdci mi nikdy nepřirostly. Norway.today bylo pro mne v té záplavě životního zmaru a jevištní extrémnosti  jakýmsi zjevením. S elegancí,  grácií a jemnou ironií, bez zbytečných naturalismů (Bauersima  je prostě vkusný švýcarský architekt – a to i na jevišti!) exponuje autor životní pocity mladé generace. Ty pocity Julie a Alberta jsou zprvu nanejvýš negativní. A nakonec zjistíte, že na jevišti se odehrává oslava života. A lásky.

     Někteří kritici vyčítají této hře, že zavání kýčem. Možná mají z určitého pohledu pravdu.  Nevím. Vím jen, že tím úporným hledáním sebe sama, tím neodbytným kladením (pseudo)filozofických otázek a tím obsesivním zkoumáním vlastní opravdovosti jsem prošel taky.

     A to fakt nepatřím - ve svých pětačtyřiceti - k internetové generaci

Ondřej Černý - překladatel hry Norway.today