zpět na úvodní stránku
<<< listopad
2017
leden 2018 >>>

5. prosince

Další důkaz mého hereckého "stárnutí", nebo taky zrání, jsem si uvědomil právě dnes. Na začátku roku 2015 se zkoušela Ondina a já jsem na zkušebně zkoušel taneční choreografie. Přiznávám, musel jsem si, kvůli bolesti v koleni (zničenému kvůli představení Bez roucha v roce 2013), odpustit některé prvky. A jak jsem se tak koukal na své kolegy, uvědomil jsem si, že ze všech šesti kolegů (včetně choreografky) jsem nejstarším z nich. A tak i jako služebně nejstarší jsem byl pak pro nemohoucnost z některých krkolomných baletních scén opravdu vyřazen... Nu a dnes, koncem roku 2017, přišel další průlom mé kariéry. Poprvé hraji tatínka své kolegyni. Pochopitelně mladší kolegyni. Můj první tatínek! Krása!

S hrůzou si teď ovšem uvědomuji, že má kolegyně by opravdu mohla být mou dcerou i v reálném životě... Poprvé jsem si své "staří", nebo spíš mou životní uzrálost, uvědomil v roce 2008, když jsem v šumperské nemocnici čekal na rentgen žaludku. Tehdy mě totiž ošetřoval lékař, který byl mladší než já. Bóže! To bylo před deseti lety... Utěšuje mě fakt, že má babička oslavila 98 let. Takže ještě nejsem ani v polovině! - Ale tatínka už hraju!

6. prosince

Na ČRo Vltava se ptali lidí, co pro ně znamená “svoboda”. Odpovědi mi přišly banální, až naivně jednoduché. Ve studiu seděli profesoři vysokých škol, kteří se snažili odpovědi zasadit do kontextu dějin a dát odpovědím legitimitu. Položil jsem sám sobě stejnou otázku. A odpověď zněla jak prázdná fráze bez obsahu. Převaloval jsem se v posteli a usilovně přemýšlel, jak si uspokojivě odpovědět na tak jednoduchou otázku. Zdálo se, že celou noc probdím, když tu ke mně přistoupil malý chlapec a řekl: “Tati, paní učitelka mi řekla, že nemám pravdu, když jsem jí řekl, že svoboda je: dělat si, co chci.” “Víš, paní učitelka má pravdu. Ale pravdu máš i ty.” “Ale tati, jak můžeme mít pravdu oba?” “Můžeš si dělat co chceš, ale jen tehdy, když jsi morální.” “Jak to myslíš morální?” “Je třeba aby jsi nelhal, nekradl, neubližoval, nezabíjel, naslouchal a uznával druhé. Pak si můžeš opravdu dělat, co chceš. To je svoboda.” Otevřel jsem oči a vyjeveně sledoval, jak se strop barvil do ranní modře. Byl jsem rozhodnutý, že znovu usnu a zajdu za tou blbou učitelskou krávou a dám jí do držky, protože učí jen fakta a ne kontext. A právě touhle myšlenkou jsem porušil onen základní předpoklad, aby svoboda mohla fungovat. Tak proto je to s tou svobodou tak složité...

7. prosince

Z hovoru mých kolegů na chodbě před začátkem představení:

Ondřej: “...že prý nezveřejní moji odpověď na otázku jaké bych chtěl tři přání od zlaté rybičky, protože moje třetí přání bylo, aby se přestaly rodit děti v Asii a Africe. Že prý bych mohl být označen za rasistu a xenofoba. Chápete to? Vždyť nás tady za chvíli převálcujou, kolik jich je!”

Lenka: “Máš úplnou pravdu. To je fakt.”

Petr: “A co bys chtěla, když nám tady vládnou samí sluníčkáři.”

Bolelo mě takové odhalení svých kolegů (zápisek z 2.8.2017), ale mnohem víc mě bolelo zjištění, že jsem ve svých sedmatřiceti stále ještě naivní idealista, který věří v lidskost. Nenávidím sobectví... Smutnou útěchou mi zůstává, že jsme podle Calhounva experimentu už ve třetí fázi. (zápisek z 12.10.2017)

13. prosince

Když jsme jeli z Oční kliniky Zlín, povzdechl jsem si nad bezohledností řidičů a smutně dodal, jak bych řešil dopravní situace já, aby všichni byli spokojení. Alešek prohlásil: “Ty jsi strašný spasitel. Ale takhle život nefunguje.” Večer jsem v divadle “vybouchl” nad bezohledností, s jakou se přistupuje ke zdraví herců. Opět jsem byl "spasitel", a jak jsem slyšel dopoledne, takhle život opravdu nefunguje, zaznělo mi v uších, když v konfrontaci s uměleckým šéfem všichni kolegové zarytě mlčeli, přestože se nad tím po celý den sami někteří z nich pohoršovali... Já jsem asi vážně blbej a nepoučitelnej vůl...

15. prosince

Kosmický kalendář
Jestli 1.1. bouchla supernova a dnešek je 1.1. následujícího roku, co se kdy stalo?

1. ledna nastal výbuch sepernovy a 10. ledna se objevily první hvězdy. O tři dny později 13. ledna se objevují první galaxie. Ta naše, Mléčná dráha, se zrodila 15. března31. srpna vniká i naše slunce. 21. září se objevuje díky bakteriím první život na naší planetě Zemi. (Pro lepší představu je to před 3,5 miliardami let.) Dne 17. prosince se objevila na naší planetě první souš a 28. prosince vykvetla první květina. V půl sedmé ráno 30. prosince vyhynuly dinosauři díky dopadu obřího asteroidu. Člověk se objevuje na naší planetě až ve 23:00 na Silvestra, tedy 31. 12. Ve 23:59:00 malují lidé první kresby na stěny jeskyní. 23:59:46 lidstvo vynalezlo písmo. Sedm vteřin před koncem dne se narodil Mojžíš a šest vteřin před koncem Buddha. Ježíš Kristus byl ukřižován 31. prosince ve 23:59:55. V poslední vteřině před koncem Kosmického roku, tedy ve 23:59:59 jsme vynalezli dalekohled, upálili Giordana Bruna, vynalezli kosmickou raketu a přistáli na Měsíci. Podle Kosmického kalendáře 1. ledna následujícího roku v čase 0:00:00 píšu tento text a taky za další tisícinu nulté vteřiny i umřu...

16. prosince

Chvilka zamyšlení...

"Jsme protisystémová strana" nebo "bojujeme proti systému" či "parlament je žvanírna, jsme proti tomuto systému" a podobně. A co třeba tohle: “Bojujeme s muži, ale tím bojujeme proti systému. Nehovoříme, jako buržoové, o korupčním Berlíně nebo o bolševismu berlínské městské samosprávy. Ne! Říkáme jen: Isidor Weiss! To stačí!” Joseph Goebbels, Berlín 26.9.1925

"My bude makať, makať a makať!" A co třeba: “Republice více práce, to je naše agitace!” heslo KSČ pro parlamentí volby v roce 1946.

Ne, to není z mojí hlavy, to jsou vzpomínky člověka, který tohle všechno pamatuje, a tak má z dnešního politického dění v České republice obavu.

19. prosince

Je smutné, do jakých situací dostáváme prezidentské kandidáty, když je zabírají kamery. Nemoderované debaty na seznamzpravy.cz jsou ukázkou trapnosti, do kterých se uchazeči o post prezidenta musí dobrovolně přidat. Děkuji ČT za vkusnější pohled na kandidáty, jen prosím, PROSÍM, už neklaďte každému tu nejblbější otázku "Proč právě vy byste měli být prezidentem?"

20. prosince

Tak jsem dnes zjistil, že v umění: excentrické boření je exotické koření. Jako vtip dobrý, pěkná slovní hříčka, která je svým způsobem trefná, ale ne jako obhajoba diletantské práce.

Také jsem dnes zažil nejstrašnější okamžik své herecké práce. Během děkovačky jsme stáli na jevišti a čelili nejen vlažnému potlesku skoro poloviny hlediště, ale i masivnímu odcházení diváků ještě před rozsvícením v hledišti. Bolí mě na duši, že jako herci Horáckého divadla nemáme u vedení zastání ani souznění. Nejstrašnější na herecké profesi je (mimo jiné) ta duševní závislost na úspěchu a uznání. Nejjednodušší by bylo připustit si, že úspěch ani uznání nikdy nezískáme. Jenže... Kdyby tady nepřetrvávala ta pitomá naděje, že se úspěch i uznání přece jen někdy mohou dostavit.

29. prosince

Proč prý mám rád sci-fi... No, asi proto, že každý vesmírný sci-fi příběh má v sobě zakódované lepší a moudřejší lidstvo. A to nám idealistům dává určitou naději.

30. prosince

Postfaktická doba se vyznačuje tím, že o pravdě nerozhodují fakta, ale počet lidí, které dokážeme svou lží přesvědčit.

31. prosince

Něco bylo ve vzduchu, dnes jsem objevil tohle... DVTV: "Doba postfaktická? Emoce vítězí. Pravdu má ten, kdo má nejvíce lajků, volíme baviče, říká Špok" A přitom tenhle rozhovor proběhl 17. listopadu 2016. Možná jsme ho viděl a zapomněl na něj... Ale jeho základní myšlenka se mi uhnízdila v mysli a vyšla napovrch ve chvíli, když jsem slyšel reakci premiéra AB na zprávu OLAF o Čapím hnízdě. Uvědomil jsem si totiž v tu chvíli, jak jsou všichni na AB zlí a spikli se proti němu. Nejdřív Kalousek, pak TOP 09, následoval bývalý ministr vnitra Milan Chovanec a část ČSSD (dnes už celá ČSSD). A nyní už ta chapadla mafie, která se snaží zničit nejlepšího premiéra tisíciletí, sahají až z Evropské unie a snaží se zardousit pana "Čistého". Kdo bude další? Ale nemáte šanci, fráze "Je to kampaň!" bude mít vždycky víc lajků, než teze, že: "Zcela vědomě a s dokonalou znalostí všech skutečností Andrej Babiš organizoval, řídil a koordinoval jednotlivé kroky dalších zúčastněných osob vedoucí k neoprávněnému získání dotace na farmu Čapí hnízdo. Fráze o kampani je rychlá, sdělná a působí na nejnižší emoce ihned. Kdežto samo obvinění je zdlouhavé, nudné a bez špetky emočního náboje. Než ho někdo dočte (pokud vůbec dočte), během čtení dvakrát usne. Čím kratší, tím víc lajků. Co kdyby policie také vydala nějakou rychlou, údernou a emočně zabarvenou frázi? Třeba: "Zloděééj!" K čertu s právní korektností, ani pan AB si s ní hlavu moc neláme.

<<< listopad
leden 2018 >>>