Smysluplná
"ročníková zkouška"
Zaplněná malá scéna Horáckého divadla byla v neděli svědkem vydařeného oficiálního koncertního debutu herce Horáckého divadla Zdeňka Stejskala. Ten s velkou mírou pokory a sebekritičnosti („Původně jsem chtěl, aby se tenhle večer odehrál jen u nás v obýváku, ale teď vidím, že bychom se tam nevešli..“) předvedl výsledky svých školení v „hlavovém“ kontratenorovém zpěvu. Tedy v technice, jíž jsou dnes prezentovány zejména barokní vysoké party někdejších kostelních kastrátů. Svůj debut připravoval milovník nejen Händelovy hudby Z. Stejskal během dvou let intenzivních příprav pod vedením hlasové poradkyně Dany Dubové a pedagožky ZUŠ Jihlava Dany Fučíkové. Obě skvělé pěvkyně byly osobně přítomny i nedělnímu koncertu. První z nich si navíc vysloužila potlesky i svými dvěma reálnými pěveckými výkony (jednou náročné sólo a jednou společný duet se Z. Stejskalem). K oběma svým pedagožkám také směřuje Stejskal své díky, neboť v menšinovém oboru kontratenorového zpěvu, který se v ČR prakticky nikde nevyučuje, našel po řadě let svých snah až v Jihlavě patřičné pedagogické vedení. Z hlediska diváka byl nedělní večer na Malé scéně provázen dalším příjemným bonusem. S velmi vkusným využitím své divadelní. profesionality jej totiž Stejskal pojal i jako svého druhu „výchovný koncert“. Večer jeho protagonista proložil přesně dávkovaným a přístupnou formou prezentovaným exkurzem do vývoje kontratenorového zpěvu a zejména jeho „předobrazu“ zpěvu kastrátů v silné etapě let 1650 - 1750. A tak se publikum také dovědělo, že motivací rodičů ke kastrování sedmiletých pěvecky nadaných synů byla snaha ekonomicky potomka zajistit, neboť kastrát patřil k nejlépe placeným lidem ve společnosti. Zároveň však paradoxně byl, podobně jako na sklonku středověku např. kat, ve společnosti nevítaným hostem. Navíc slávy a bohatství dosáhl jen jediný ze sta pěvecky školených kastrátů. Teprve v roce 1870 vydala Itálie jako poslední evropská země zákaz kastrace a v roce 1902 papež zakázal vystupování těchto pěvců v kostelích. Pakliže
sám aktér skromně nazval nedělní koncert svojí „pochybnou ročníkovou
zkouškou“, v reálu šlo z jistého úhlu pohledu o jeden z nejpřínosnějších
hudebních počinů za poslední dobu na Snad největším přínosem večera bylo totiž potvrzení jednoho ze smyslů samotné existence stálé divadelní scény v Jihlavě. Zejména je-li obývána lidmi, kteří z vlastní potřeby a vůle přispívají posilování kvalitního kulturního prostředí ve městě, pak má svůj velký smysl a je dobrou investicí. Jak ostatně znovu naléhavě zaznělo na květnové konferenci o jihlavské kultuře v kině Dukla, má právě tvorba tohoto vnitřního kulturního prostředí města naprosto zásadní význam pro jeho celkovou atmosféru a v důsledcích i pro jeho ekonomiku.. Jiří Varhaník – Jihlavské listy, 20.5.2011
|
||||||||||
|
|
||||||||||
Zatímco
Jihlava žije od úterý mahlerovským festivalem, došlo už v neděli
i na další velmi zajímavý a netradiční hudební počin. Tématem
večera byl "fenomén kontratenor".
