Hororová pohádka Julia Zeyera v Divadle Šumperk
Návrat Radúze a Mahuleny do Šumperka je dost rozpačitý

    Hororová pohádka Julia Zeyera Radúz a Mahulena má snad jako jediné autorovo dílo obdivuhodnou životnost. Jakkoli existuje nesčetně takových děl, kde se dějí nenávistné orgie, mučení, kletby a podobné zvrácenosti, přece se divadla ráda vracejí právě k Zeyerově pohádce. Možná pro zobrazení věrné lásky, která překonává nenávist, možná pro jiné myšlenkové roviny, jimiž hra oplývá, ale zcela jistě pro nádhernou češtinu, která dodnes udivuje u autora tak složité národnostní identity.
    A právě tento český jazyk, jenž dává vyniknout herci s dokonalou dikcí, je kamenem úrazu šumperské inscenace v režii Mojmíra Weimanna. Je skoro neuvěřitelné, že tento zkušený režisér si nevšiml, že mu představitelé hlavních rolí - František Mitáš v roli Radúze a Eva Kavanová jako Mahulena - mluví tak nesrozumitelně a spíše jen pro sebe, že divákům mnoho dialogů prostě uniká. A navíc, že Sukova vroucí a dramatická hudba nejednou přehlušuje tento dialog, což násobí tuto nesrozumitelnost.
    Je evidentní, že příprava mladých herců na našich uměleckých školách má v tomto směru daleko k dokonalosti. Stačí prosté srovnání mluvního projevu starších herců s mladšími a věc je jasná. Přitom F. Mitáš jinak zahrál svou úlohu solidně, kdežto u představitelky Mahuleny bylo zřejmé i nezvládnutí postavy, rozpor něžných a krásných slov s výrazem tváře a vnějšími projevy citu. Eva Kavanová se v Novinách z divadla svěřila, že nikdy neviděla ani film, ani jakoukoli divadelní inscenaci Zeyerovy hry, že spoléhala na "svou Mahulenu". Možná neudělala dobře.
    Ostatní herecké výkony byly dobré, některé výborné. Zvlášť bych ocenil Petra Komínka za jeho dřevorubce Vratka, živou a realistickou postavu v této romantické pohádce, Olgu Kaštickou za její krutou a krvelačnou královnu Runu a Zdeňka Stejskala za postavu vemlouvavého a delikátního rádce královny Nyoly. Král Stojmír Petra Krále je vcelku dobrý slaboch, podléhající Runině vášni a kouzlu. Postava je hercem relativizována možná víc než sám autor chtěl, a je to v její prospěch. Bohdana Pavlíková v menší úloze Priji byla suverénní, Lucie Réblová jako Živa trpí podobnými nedostatky jako představitelé hlavních rolí.
    Ilja Hylas ve své scénografii má jistě nápaditější a výraznější práce. S kostýmy Evy Jiřikovské vzhledem k pohádkovému charakteru díla ze slovenského prostředí lze těžko polemizovat. Tanečky půvabných dívek byly úsměvně milé.
    Šumperské divadlo možná výběrem Radúze a Mahuleny, zdánlivě snadné pohádky (a pohádek tu hrají úspěšně mnoho), asi přecenilo své síly. Zeyer do ní vložil více významů, které čerpal z několika národních kultur, ale režisér ji pojal poněkud prvoplánově. Soubor udělal, co mohl, a publikum to vděčně přijalo. Při reprízách se dá ještě leccos vylepšit.

Petr Klen MF DNES, 12.11.2004

		◄ ZPĚT ◄