Šumperské divadlo skouslo pořádné sousto

    Po tradičním pohádkovém úvodu otevřela novou sezónu na jevišti profesionální scény šumperského divadla muzikálová inscenace Cabaret.
    Divadelní muzikál Johna Kandera, Frcda Ebba a libretisty Joe Masteroffa patří k těm nejslavnějším. První premiéra se konala 20. listopadu 1966 v New Yorku. Získala několik prestižních cen Tony a vzbudila obrovský ohlas u diváků, takže se hra dočkala 1166 repríz. Veleúspěšná byla i filmová realizace Cabaretu z roku 1972, tu ozdobilo osm zlatavých sošek Oskara.
    Cabaret se hrál a hraje po celém světě. Triumfem byl návrat muzikálu na Broadway v roce 1998, do derniéry na počátku letošního roku se hrálo 2377 představení! Cabaret se zabydlel i na českých jevištích, převážně pak v druhé polovině devadesátých let prošel pražskými divadly Na zábradlí a Na Fidlovačce, Horáckým divadlem v Jihlavě a Divadlem JK.Tyla v Plzni.
    Alespoň pro ten věhlas samotného titulu bylo nesmírně napínavé čekat na Cabaret šumperský. Ale zdejší ansámbl se neostýchá a nezřídka, zmítán i existenčními starostmi, úspěšně stráví i pořádně velké sousto. V tomto smyslu je vhodné zmínit zná­mou pravdu dramaturga Mojmíra Weimanna, že Komenského ulice není souměřitelná s Broadwayí a že podmínky šumperského divadla se pohybují v setinách ve srovnání s podmínkami v Praze, Plzni či Drážďanech.
    První výhodou šumperského Cabaretu je prá­vě schopnost tvůrců umět žít a pracovat s jistým handikepem vůči bohatším, početnějším (atd.) divadlům. Scéna (David Bazika) a kostýmy (Mirka Čejková) jsou účelné, symbolické, přesné, inspirující. Kanderovu hudbu z Cabaretu již prověřil čas, mnohé písně se staly světovými šlágry, rozhodující byl proto český překlad pánů Joska a Havlů. Ten neohromil, ani neurazil.
    Hlavní hereckou příležitost dal režisér David Drábek přesvědčivému Gustavu Haškovi v postavě Cliffa a přesné Bohdaně Pavlíkové, která si prý rolí Sally splnila životní sen. Kabaretiér Petra Komínka určitě nebyl špatný, ale jakoby tomuto herci více slušely "civilní" role, ve kterých bývá skvostný. Kus práce na postavě Ernsta Ludwiga odvedl i Zdeněk Stejskal, který představení okořenil potřebným grotesknem. Pozoruhodní jsou stárnoucí milenci Schneiderová- Schultz v podání Olgy Kaštické a Petra Krále. Oba herci zde hrají v málo známé poloze, kdy své výbušné, živelné a energické herectví dusí za charaktery rolí, jen občas povolí uzdu a hned se zase vrátí pod kůru šedavého pláštíku. Zajímavé, i když celé představení jakoby se vkrádal pocit, že Schultzová by sedla (nikoliv lépe nebo hůře) Jarmile Vysloužilové.
   Muzikál Cabaret je Drábkova nejzdařilejší práce představená na prknech šumperského divadla. Návštěvník muzikálu vidí kvalitní herectví na půdorysu znamenitého příběhu, který připomíná pestrý život, lidi, kulturu a události v Berlíně na přelomu třicátých let. Tehdy byl Mekkou kulturní Evropy. Lidé si užívali z posledních sil chlácholíce se, že tušená Apokalypsa nepřijde, nebo alespoň nepřijde tak brzy.

Roman Tyčka - Týden na severu, 26. 10.2004

		◄ ZPĚT ◄